Proč jsme v podstatě závislí na kyslíku

Když se nás někdo zeptá, jaké jsou základní podmínky života na Zemi, pak mnoho z nás mimo jiné vyjmenuje také přítomnost kyslíku. A je pravdou, že je pro živé organismy nezbytný. Je produkován zelenými rostlinami a dýchají jej v podstatě všechny živé organismy. Pokud k němu z nějakého důvodu ztratí přístup, udusí se a zemřou. To vše ví již malé dítě. Jen málokdo však ví, proč tomu tak vlastně je. Faktem totiž je, že kyslík je vysoce reaktivní plyn, který je navíc jedovatý. Koneckonců, na stárnutí má zdaleka největší vliv právě postupující oxidace organismu a s tím spojené poškozování vnitřních struktur buněk kyslíkem. Dýchání, ač je pro nás nezbytné, nás paradoxně pomalu zabíjí. Je tedy dobré se podívat, proč se vlastně evoluce vydala touto cestou.

První živé organismy, primitivní proto-bakterie a proto-řasy, byly zcela anaerobní. A není divu, v té době ještě v naší atmosféře žádný kyslík nebyl. Ten začal být produkován až ve chvíli, kdy se u prvních řas a sinic objevila fotosyntéza jako efektivní způsob získávání energie. Produkce kyslíku pak byla vedlejším účinkem. A jelikož jej v atmosféře stále přibývalo, mělo to dalekosáhlé důsledky.

Nejenže se naše obloha stala modrou, ale tento jedovatý plyn vedl k jednomu z prvních velkých vymírání. Valná většina tehdy žijících organismů zahynula, a ty, co přežily, se s ním musely naučit pracovat. Ukázalo se však, že se vzhledem k jeho vysoké reaktivitě jednalo o výborný zdroj energie – a čím více jí daný organismus měl k dispozici, tím lépe se mohl vyvíjet a být úspěšnější. Tak se postupem času stalo, že se život na naší planetě stal na kyslíku závislým, byť nás v podstatě pomalu zabíjí. To je koneckonců také důvod, proč nemůžeme být v příliš okysličeném prostředí. A je jasné, že se závislosti na něm život na naší planetě rozhodně nezbaví.